Jak na „sociální jistoty“?

Ti, kdo onen zmíněný názor zastávají, argumentují v podstatě vcelku logicky. A to skutečnou spravedlností. Jak praví, měli by zkrátka všichni jejich občané dostávat automaticky určité množství peněz od státu, čímž by mělo být učiněno záležitostem sociálních jistot zadost.
Každý by tak dostával z daní určité prostředky zpět, nemohlo by dojít k tomu, že by se ocitl bez prostředků, jakkoliv by se na tomto logicky nikdy nezbohatlo. Každý by měl tyto peníze jisté.
platba v eurech
A komu by nestačily, ten by zkrátka musel chodit do práce a přivydělávat si k těmto něco navrch.
Je pro to i rozumný důvod. Sociální systémy jednotlivých zemí jsou často příliš složité, výplata sociální pomoci je komplikovaná a nejednou se míjí účinkem, příliš se vleče nebo je tu naopak prostor pro její zneužívání. Zatímco kdyby se to zreformovalo výše uvedeným způsobem, byly by tyto jisté peníze současně i sociálními dávkami a každý by tak byl zaopatřen automaticky a bez jakékoliv diskriminace.
Kdo by pracoval, měl by své „sociální dávky“ i výplatu „na přilepšenou“, kdo by nepracoval, měl by jenom onen státem garantovaný příjem stejný pro všechny bez rozdílu.
muž před výplatou
Jakkoliv nejsem zastáncem přílišných sociálních jistot a už vůbec ne rovnostářství, přiznám se bez okolků, že se mi podobný nápad docela zamlouvá. Představa, že ten, kdo pracuje, „nebude bit“, nebude živit jenom někoho, včetně těch, kdo si dávky na rozdíl od nějakého zaměstnání dokážou vydupat a vyječet, ale bude mít s těmito stejný podíl na jmění své země, by se mi docela zamlouvala.
Ovšem bohužel nevěřím, že se u nás někdy něco takového prosadí. A to proto, že znám naši „sociálně spravedlivou“ společnost.
Kdybychom všichni dostali od státu automaticky dejme tomu tři tisícovky a tím by veškerá sociální pomoc skončila a na vše navrch bychom si už museli vydělat každý sám, jistě víte, jak by to dopadlo, že?
česká měna
Přišly by první volby a rázem by se přišlo na to, že „jsme sice sociálně podporováni, ale ne spravedlivě“. Že ti, kdo nepracují, mají málo, a měli by na rozdíl od pracujících a vydělávajících „hamižných“ příjemců rovného finančního základu dostávat víc. A byli bychom tam, kde vlastně už jsme.
Tam, čemu se ve slušné společnosti říká „část těla navazující dole na záda“.

Jak na „sociální jistoty“?
4 (80%)1